Dnes je pátek 20.04.2018 a svátek má Marcela, zítra Alexandra
TJ SOKOL BLATNÁ - ÚVODNÍ STRANA MAPA STRÁNEK KONTAKT

TJ Sokol Blatná » Historie & současnost

Historie & současnost TJ SOKOL Blatná

Sokol byl v Praze založen roku 1862 Dr. Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem jako dobrovolná, nepolitická organizace, jejímž ideovým základem je nezbytnost vývoje a kultury jednoty zdravého těla i ducha člověka, ve smyslu fyzického i mravního povznesení jednotlivce, národa i státu.

Více než stotřicetiletá, souvislá, celostátně i mezinárodně obdivuhodná historie Sokola byla poprvé u nás přerušena zákazem jeho činnosti rakousko-uherským mocnářstvím za první světové války (1914 - 1918), potom za německé okupace v druhé světové válce (1939 - 1945) a ke třetímu zrušení Sokola došlo v roce 1952, za režimu vedeného Komunistickou stranou Československa, kdy řízení tělovýchovy převzaly dobrovolné sportovní organizace, rozdělené do odborných svazů. Sokol byl obnoven po roce 1989, s nástupem současné demokracie.

V Blatné bylo sokolská tělocvičná jednota ustavena v roce 1885. Zdárně se rozvíjela početně i svou tělovýchovnou, brannou a osvětovou činností, takže se stala společensky významnou a všeobecně uznávanou občanskou organizací. Vrcholným dokladem uvědomělé, dobrovolné a ukázněné vůle a projevem reálného vlastenectví blatenských Sokolů bylo postavení moderní budovy sokolovny v roce 1933, která je dodnes jediným, nejen tělocvičným, ale také kulturním a společenským střediskem Blatné a širokého okolí.

Vše, co Sokol vykonal za 120 let své existence v Blatné, se uskutečnilo díky dobrovolnosti, nadšení a obětavosti jeho členstva, mnohých bratří, sester i sokolské mládeže, kteří všichni věnovali své volné chvíle práci pro zdar velkých sokolských idejí, skromně, bez hlasných slov a bez nároků na odměnu, věrni Tyršovu heslu "Ni zisk - ni slávu!"


Malé ohlédnutí do minulosti

Dne 23. listopadu 1884 se v poradní síni městské radnice v Blatné sešlo čtyřicet dva příznivců sokolské myšlenky, kteří se usnesli, že založí místní jednotu.

V březnu r. 1885 byly potvrzeny stanovy a poté se za účasti patnácti členů konala ustavující valná hromada. Prvním starostou byl zvolen František Diviš. Jednota se stala součástí župy Žižkovy.

Sokolové od samých počátků sledovali zřetele zdravotní, výchovné, estetické, branné, mravní a vlastenecké. Pořádali přednášky, výlety a jiná veřejná cvičení. Protože postrádali vlastní tělocvičnu, využívali v letních měsících dvůr a nářadí bývalé městské školy. V zimě zas posloužil průjezd nebo sály místních hostinců.

Když byla v Blatné r. 1904 dostavěna budova škol, místní tělocvična poskytovala ideální podmínky k provozování tělocviku. Mimo pořadových a prostných cvičení s činkami se dosavadní náplň rozšířila o cviky na hrazdě, bradlech, kruzích a žebřících. Na sklonku r. 1885 bylo 35 členů činných, zatímco stejný počet byl i přispívajících.

V r. 1886 se dvanáct členů Sokola poprvé zúčastnilo sokolského sletu v Písku a v srpnu téhož roku místní jednota uspořádala první župní slet i v Blatné. Do města přicestovaly jednoty z Vodňan, Strakonic, Písku a Příbrami.

V r. 1888 byla založena "stolová společnost", kde se vybíraly příspěvky na pořízení spolkového praporu, který byl r. 1896 v sále hostince "U bílého lva" slavnostně rozvinut.

Počátkem r. 1898 se podařilo sjednotit všechny sokolské župy v Čechách v jeden jediný svazek, nazývaný Česká obec sokolská. Starosta Diviš se stal delegátem za Žižkou župu.

R. 1890 podpořila blatenská jednota návrh strakonického Sokola, aby se dosavadní župa Žižkova rozdělila na dvě menší. Na župním sjezdu, který se uskutečnil téhož roku v Táboře, se blatenský Sokol stal součástí župy Husovy.

Prvního všesokolského sletu v Praze, který se konal v r. 1887, se zástupci místního Sokola vzhledem k malému počtu členů nezúčastnili. Přítomen byl pouze místostarosta Josef Princ. Na II. Všesokolský slet v r. 1891 se místní jednota připravila s větším rozmachem.

Výraznou osobností, která počátkem devadesátých let 19. stol. vstoupila na půdu místní jednoty a ovlivnila její činnost vůbec, byl okresní tajemník, později poslanec do říšské rady, spolupracovník T. G. Masaryka a spolutvůrce samostatné Československé republiky Antonín Kalina. Od prvních okamžiků jeho působení, kdy začal pracovat jako jednatel, došlo k výraznému přerodu v dosavadním trvání jednoty. Kromě pravidelných a veřejných cvičení Kalina prosazoval přednáškovou a vzdělávací činnost, kterou často spojoval s pěšími výlety. Členové Sokola tak uspořádali v průběhu dvou desetiletí ctihodné množství přednášek a vzdělávacích večerů, při kterých si připomněli slavná období českých dějin a jejich významné osobnosti. Náležitou pozornost věnovali zakladatelům a tvůrcům sokolské myšlenky - dr. M. Tyršovi a J. Fügnerovi, přiblížili si život a působení Mistra J. Husa, K. H. Borovského, Fr. Palackého nebo J. A. Komenského a nevynechali ani zdravovědné, přírodopisné a zeměpisné přednášky. Všeobecnému vzdělání měla napomoci i nově založená Kalinova sokolská knihovna, jejíž první stovka svazků se měla stát dostupnou nejen členům, ale i široké veřejnosti.

Kalinův duch, který byl vzpruhou pro další rozvoj sokolské činnosti v Blatné, byl i trnem v oku rakouských úřadů. Jeho temperamentní a protirakouské vlastenecké projevy zapříčinily zostření policie a četnictva. Jejich zakročením byla mnohá veřejná cvičení nejednou úředně zakázána, nebo na místě zmařena, a tak pod vlnou politického nátlaku mnozí členové, zvláště učitelé a úředníci, vystupovali z řad sokolstva.

Když byl Antonín Kalina r. 1897 zvolen do čela oslabené jednoty, podařilo se mu prosadit rozšíření základny o školní mládež a dorost. Součastně byla z jeho podnětu o rok později založena nová župa Jeronýmova. Sdružovala celkem osm jednot včetně blatenské, vystoupivší z původní župy Husovy.

Jedním z nejdůležitějších cílů, s kterým se po dobu svého působení v blatenském Sokole Kalina potýkal, byla snaha po prosazení a později i vybudování vlastního tělocvičného stánku. Ještě v r. 1897 byly schváleny stanovy Družstva pro stavbu tělocvičny a poté byla obecnímu zastupitelstvu podána žádost o získání vhodného místa pro stavbu. Zastupitelstvo žádosti vyhovělo a darovalo jednotě pozemek mezi hlavním mostem a zámeckou oborou. Ovšem na vlastí stavbu v chudém městě nebylo ani pomyšlení. Ale i tak se Sokolové plně zapojili do prvních stavebních úprav, které spočívaly zejména v přípravě základů, spojené s vyvážením zeminy, kamenů a úklidem prostranství.

V r. 1899 se v Blatné uskutečnil první slet župy Jeronýmovi, při které z celkového počtu 187 účastníků vystoupilo 156 cvičenců včetně dorostenců. Cvičení se odbývalo na obecních drahách před zámeckou oborou. (V těchto místech dnes stojí Střední odborná škola.)

Když byla v Blatné dokončena stavby budovy měšťanských škol, cvičení místní jednoty se od r. 1905 přemístila do školní tělocvičny. V témže roce byl založen ženský odbor, který na valné hromadě v r. 1906 zvolil svou první náčelnici Julii Červenkovou. O rok později se v Praze konal V. Všesokolský slet. Z blatenské jednoty se zúčastnilo 30 mužů a 10 žen.

Po pětadvaceti letech trvání dosáhl místní Sokol výrazného pokroku, což bylo nejen zásluhou Kalinovou, ale především samotné základny, která ve vlastních cvičencích, přednáškách a osvětové činnosti naplňovala Tyršův odkaz. To byly prostředky, které zapůsobily na blatenskou veřejnost a přesvědčovaly ji tak o významu sokolských idejí.

Před vypuknutím 1. světové války měla místní sokolská organizace téměř 300 členů. V čele nadále zůstával Antonín Kalina, náčelníkem jednoty byl Bedřich Zajíček a náčelnicí Marie Radová. Členové se kromě sletových a veřejných cvičení zúčastňovali i župních závodů, v nichž mohli uplatnit svou tělesnou zdatnost. Tak se do popředí dostávala jména prvních "borců", jakými byli například Jan Rádr, Václav Červenka a Karel Nedopal.

Několik týdnů před sarajevským atentátem se konal v Brně Všesokolský slet, kterému předcházely pouliční boje mezi německými buršáky a českým obyvatelstvem. Ani blatenští Sokolové, kteří přicestovali do jihomoravské metropole, se nepříjemným konfliktům nevyhnuli.

Dne 26. července 1914 se konalo veřejné cvičení v Miroticích, které v důsledku vyhlášení všeobecné mobilizace bylo náhle ukončeno. Ze stávajících 148 mužů - členů místní jednoty - nastoupilo 73 vojenskou službu. Mnozí z nich v průběhu války vstoupili do řad ruských, francouzských a italských legií. Patnáct jich padlo na bitevních polích, někteří zůstali dosud nezvěstní.

Na základě nařízení c.k. ministerstva vnitra ze dne 24. listopadu 1915 byla Česká obec sokolská a její dílčí organizace v českých zemích rozpuštěny. Jako první museli zrušit členství státní zaměstnanci, o několik měsíců později byla zakázána veškerá činnost. Na Antonína Kalinu byl vydán zatykač. Podařilo se mu však nepozorovaně uniknout za hranice naší vlasti a navázat spojení s českými politiky, kteří již vytvořili plán k vytvoření samostatné Československé republiky.

Rok 1918 se stal významným mezníkem v historii místní jednoty. Vznik samostatného státu, Kalinův návrat ze zahraničí a obnovení sokolské činnosti ovlivnily budoucí vývoj místní sokolské organizace. Na jaře r. 1919 byl Kalina jmenován vyslancem a zplnomocněným ministrem v Bělehradě. Po jeho odchodu z Blatné se novým nástupcem stal Kalinův dlouholetý přítel, spolupracovník a městský radní František Chlupsa. Pocházel z Kralovic na Plzeňsku, odkud přišel r. 1896 do Blatné. Jako člen tamního Sokolstva vstoupil ještě téhož roku do místní jednoty. Již od samého počátku se zapojil do veřejného a spolkového života našeho města. V Sokole patřil k zakladatelům hudebního oboru a současně působil jako člen místního spolku divadelních ochotníků, kde v průběhu třiceti let sehrál řadu rolí. Když byl v r. 1920 zvolen starostou Sokola, soustředil všechny síly k tomu, aby mohl co nejdříve uskutečnit dávný sen místních činovníků - postavení sokolovny. K dosažení tohoto náročného cíle bylo zapotřebí nesmírného úsilí, obětavosti a nadšení. Neutěšené a chudé poměry malého města, jako byla Blatná před 1. světovou válkou i po ní, nepřinášely z veřejných cvičení, vystoupení divadelních ochotníků, přednášek či jiných osvětových akcích žádné významné částky do spolkové pokladny. Avšak usilovnou prací, pílí a vytrvalostí se v průběhu následujících deseti let podařilo nashromáždit téměř přes půl milionu korun. Tento obnos byl zárukou k tomu, aby výbor Sokola mohl na sklonku dvacátých let vážně uvažovat o zahájení výstavby sokolovny.

Vedle veřejných, župních a okrskových cvičeních, z jejichž vystoupení se vybíraly příspěvky na stavbu, sehrála nezanedbatelnou roli podpora místních obyvatel, členů a nečlenů Sokola. Nemalý finanční dar poskytl i majitel blatenského velkostatku Ferdinand Hildprandt, který navíc v průběhu stavby dodával zdarma velkou část stavebního materiálu.

Podstatná část sokolské činnosti se kromě vlastního cvičení orientovala na rozšíření zájmového okruhu členské základny. V r. 1921 byla uspořádána první tělocvičná akademie, která položila základy nejen tradičnímu vystoupení mužů a žen, ale především žactva a dorostu. K oživení činnosti přispěly nově pořádané sokolské večírky spojené s přednáškami a živými rozpravami. Oblíbenými se staly každoroční mikulášské a vánoční besídky, nebo takové, které podporovaly mravní a výchovnou roli naší mládeže, např. České srdce. Výtěžky ze všech představení, besídek a akademií byly cílevědomě shromažďovány pro účely stavby sokolovny, což se v letech 1931 - 1933 za velkého nadšení a obětavosti místních i přes polních nakonec podařilo. Do stavby, kterou projektoval architekt František Průša z Volyně, byla zapojena řada zdejších i cizích firem, jejichž práce dodnes svědčí o dokonalosti a zručnosti tehdejších řemeslníků. Pod novým mostem tak vyrostla dlouho očekávaná moderní stavba, která tak uzavřela trojlístek nejvýznamnějších budov v Blatné spolu s měšťanskými školami a okresním úřadem. Stavbu od samého počátku řídili zdarma bratři Jan a František Kocmanovi. Podobně se zachovali i ostatní členové jednoty, kteří přispěli při stavebních, truhlářských pokrývačských pracích. Dvoupatrová sokolovna s přízemím a suterénem otevřela zdejší jednotě nebývalé možnosti, jakých se jí dosud nedostávalo. A navíc se stala objektem, který dodnes slouží kulturním a společenským účelům města a okolí.

Součástí novostavby bylo i nově vybudované hřiště s tenisovými kurty a letním cvičištěm.

V r. 1934 byl vedle tenisového klubu ustaven i odbor ledního hokeje.

S hrozícím nástupem fašismu zavládl v sokolském hnutí vojenský a branný duch, který se stal hlavním motivem X. všesokolského sletu v r. 1938 v Praze. Atmosféra posledních let před vypuknutím 2. světové války byla prodchnuta myšlenkou velkého odhodlání našich občanů postavit se tváří v tvář nepříteli. Za splnění našeho odkazu našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka pod heslem "Věrni zůstaneme!" se Sokolové intenzivněji zapojili do celonárodní branné aktivity.

Když němečtí fašisté v r. 1939 obsadili Československo, zahájili rozsáhlou vlnu zatýkání, která postihla převážně vlastenecké a antifašistické organizace. V rámci akce Gitter (mříže) byl hlavní úder veden proti široké síti domácího odboje a nejmasověji zastoupeným spolkům, především sokolským. Tak byla zatčena a uvězněna řada významných činovníků a členů místní jednoty, mezi nimi i tehdejší starosta František Chlupsa spolu s okresním hejtmanem JUDr. B Krskem. Po několikadenním vězení v Klatovech byli transportováni do koncentračního tábora Buchenwald. Každá iniciativa místních členů Sokola byla sledována a omezována německými úřady a nakonec v r. 1941 byla činnost úředně zakázána.

Další tragédií, která se nesmazatelně zapsala do dějin zdejší jednoty, byla heydrichiáda. V jejím průběhu bylo zatčeno a uvězněno dalších devatenáct členů. Byli zatčeni J. Hora, G. Irrlacher, J. Janovský, J. Klouček, J. Kostka, J. Kotýnek, J. Krejnický, dr. B. Krsek, V. Kuda, A. Liška, S. Loula, K. Pelikán, J. Římsa, R. Sladký ml., J. Sýkora, V. Šíma, Z. Trávníček aj. Vaněk. Kromě K. Pelikána, který zahynul v době okupace a dr. B. Krska, jenž zemřel za několik dní po osvobození na následky útrap v koncentračním táboře, se obětí fašismu stal i náčelník jednoty Jan Janovský. Patřil k nejatraktivnějším činovníkům Sokola, od mládí byl mimořádně pohybově nadaný, vynikal jako dobrý cvičitel a organizátor. Patřil ke spoluzakladatelům sportovních odborů. Jeho činnost se promítla i v řadách místních spolků, zvláště v divadelním a hasičském. V době okupace byl v prosinci roku 1942 zatčen gestapem, vězněn v Klatovech a Terezíně a poté transportován do koncentračního tábora Osvětim, kde na následky nelidského týrání zahynul.

Květnové dny r. 1945 přinesly Československu očekávanou svobodu. Již od prvních dnů osvobození poskytli místní Sokolové americké armádě prostory ve vlastní sokolovně za účelem ubytování. Američané v ní pobývali až do konce listopadu r. 1945. Na své první poválečné schůzi 31. května 1945 zvolil výbor Sokola znovu do čela jednoty br. Františka Chlupsu, který se ještě v době okupace vrátil z Buchenwaldu. Po Janu Janovském se novým náčelníkem stal br. Rudolf Hejl a náčelnicí sestra Růžena Trávníčková.

Koncem r. 1945 se v sokolovně uskutečnila sokolská akademie, kde členové vzpomněli umučených a vězněných bratří. Br. Františku Chlupsovi bylo poděkováno za pětadvacetiletou práci ve funkci starosty jednoty. Dne 14. července 1946 byla na budově sokolovny odhalena pamětní deska obětem nacismu J. Janovskému, dr. B. Krskovi a K. Pelikánovi. Na památku prvního z nich byli uspořádány závody v běhu zámeckou oborou. Memoriál J. Janovského se stal na dalších pět let nejen sokolskou, ale i významnou občanskou tradicí. V srpnu téhož roku uspořádala místní jednota v sále sokolovny večírek, na kterém byla zástupcem ČOS předána br. Chlupsovi stříbrná medaile a diplom za padesát let sokolské činnosti.

Na lednové valné hromadě v r. 1947 byl do čela jednoty zvolen MUDr. František Wünsch. Hlavním cílem Sokola zůstávala snaha obnovit poválečné tělocvičné aktivity a probudit opět dosavadní úspěšnou sokolskou činnost mezi místními občany, zvláště mládeží. Sokolové pohlíželi na předúnorové období jako na stav, který do jisté míry začal ohrožovat jejich existenci. Proto veškerou svou práci a úsilí věnovali důkladné přípravě na XI. Všesokolský slet a součastně podporovali moderní způsoby sportovního a turistického vyžití. Příkladem byly organizované letní tábory v okolí Blatné či v jiných místech republiky. Na novém programu, určenému zejména mládeži, se velkou měrou podíleli nově zvolení náčelníci, náčelnice a vedoucí oddílů jako byli J. Rádr, PhMr. B. Soukupová, A. Trávníček, J. Krček, R. Trávníčková, J. Blažejová, R. Hejl a další.

Každoročně v rámci Janovského tradičního memoriálu se v letech 1947 a 1948 konaly atletické závody o putovní pohár župy Jeronýmovy. Ty byly spojovány s pravidelným veřejným sokolským cvičením.

XI. Všesokolského sletu ve dnech 3. - 7. července 1948 se z blatenské jednoty zúčastnilo celkem 873 cvičenců. V napjaté poúnorové atmosféře vystoupení sokolských jednot na přeplněném strahovském stadionu vyznělo jako memento těm, kteří ohrožují demokracii a svobodné myšlení v naší zemi. Slavnostní průvod cvičenců Prahou za doprovodu sokolských a národních písní se stal výraznou manifestací, oslavující T. G. Masaryka a odstoupivšího prezidenta dr. E. Beneše. Ústní projevy, provolávaná hesla a vyjadřované nesympatie k nové Gottwaldově vládě se staly pro další vývoj Sokola v Československu osudnými.

Po skončení sletových vystoupení zaslala vláda výboru ČOS směrnici, kde stanovila přísný postih pro narušovatele sletu z řad Sokolstva. Na jejím základě se musely vytvořit ve všech jednotách kárné komise, které byly pověřeny tzv. očistou členstva. V Blatné byli vyloučeni dva členové, třem byla pozastavena členská práva a deset jich dostalo důtku pro neukázněné chování.

Destrukční činnost komunistů vnesená do řad sokolských organizací zdaleka neskončila. Představitelé nové vlády dobře věděli, jakou sílu v národě představuje právě Sokol. Ten nebylo možno rozvrátit a zlikvidovat násilnou metodou. Zanedlouho po únorovém puči nařídila nová vláda povinné sloučení všech tělocvičných a sportovních svazků v jednotnou tělovýchovnou organizaci. Pod rostoucím tlakem shora musela místní jednota vstoupit do společného svazku s akčním výborem Atleticko - fotbalového a sportovního klubu železničářů v Blatné.

Tělocvičná jednota Sokol v Blatné trvala až do r. 1952, kdy pod nátlakem akčního výboru NF a místních podniků byla na jedné z okresních schůzí založena Závodní jednota Sokol Česká zbrojovka v Blatné. Do ní byly převedeny veškeré organizační záležitosti včetně hospodářské správy. Za necelý rok v březnu 1953 se v Blatné konala další okresní konference, kde bylo rozhodnuto změnit název stávající jednoty na Dobrovolnou sportovní organizaci Sokol v Blatné. Ani ten se na dlouhou dobu neujal. V r. 1954 byla jednota přejmenována na Spartak Blatná.

Rok 1968 znamenal opět novou naději na vzkříšení starých sokolských tradic. V červnu 1968 se konala v kinosále slavnostní schůze bývalých členů Sokola za účelem obnovení původní sokolské organizace. Není divu, že se tento záměr po vstupu sovětských okupantů jež nepodařilo realizovat. Přesto název Tělovýchovná jednota Sokol Blatná zůstal ponechán. Ačkoliv svým obsahem, myšlením i činností neměl s předešlým Sokolem nic společného (název měl u veřejnosti budit dojem, že naše sokolská tradice byla obnovena a byla také socialistickými orgány respektována), nic nemění na tom, že Blatenští chtěli pokračovat ve sportovní činnosti a v pohybu, který jim přinášel v neblahé komunistické době radost a potěšení. Tak se bývalému vedení jednoty podařilo udržet tradici fotbalu, hokeje, košíkové, volejbalu. Počátkem 70. let byl založen tenisový oddíl, po dostavění kuželny v polovině 70. let se rozšířila základna o další členy.

Významným mezníkem v dosavadní historii Sokola se staly události v r. 1989. Po svržení komunistické diktatury byla obnovena činnost České obce sokolské a v r. 1991 vstoupil v život i nový Sokol v Blatné. Dosavadní majetek (sokolovna a přilehlé hřiště) byly protokolárně a fyzicky předány nově vzniklé Tělocvičné jednotě Sokol Blatná, zatímco původní organizace, nesoucí až dodnes název Tělovýchovná jednota, převzala správu nad letním a zimním stadionem, tenisovými kurty a kuželnou. Prvním porevolučním starostou se stal br. Miroslav Hejl, který stál v čele jednoty až do r. 1999. Na valné hromadě v r. 2000 byla zvolena novou starostkou ses. Blanka Malinová, která v tuto funkci vykonává dodnes.

Počet přístupů: 6331355
© Created by Václav Svoboda 2009